Del poema de cada día. Hoy, De noche, de Vladimir Holan

 

DE NOCHE

Durante la ausencia de la mujer amada

las tinieblas, totalmente enloquecidas, se apoderan de sus piernas,

se deslizan en los zapatos de hielo

y empiezan a bailar desde tu cama

hasta la inmensa sala del insomnio…

Los zapatos suenan, dan vueltas, patean, retozan

sin piedad, abiertamente, y eso dura

y se sienten bien, bailan sin duda el uno con el otro.

Tu amor sin fe sólo les ayuda

de los celos al adulterio.

Los oyes toda la noche, y más y más te hielan,

y no empiezan a fundirse hasta el momento

de volver hacia ti…

***

V NOCI

V nepřítomnosti milované

ženy zmocní se jejích nohou docela zblázněné tmy, 

vklouznou do ledových střevíčků 

a počnou tančit z tvé postele 

do nesmírného sálu nespavosti…

Střevíčky zní, točí se, dupou, dovádějí 

bez lítosti, otevřeně, a to trvá 

a je jim dobře, tančí spolu bezpochyby.

Tvé lásce bez víry to jenom pomáhá 

od žárlivosti k cizoložství. 

Slyšíš je celou noc, a čím dál tím víc tě zebou, 

a roztát začnou teprve v okamžiku, 

kdy se vracejí k tobě…

***

VLADIMIR HOLAN (1905-1980)

poeta checo